Vztahy jsou přirozenou součástí našeho života. Každý den se potkáváme s lidmi, komunikujeme, sdílíme své radosti i starosti, pomáháme si a vytváříme vazby, které nás nějakým způsobem ovlivňují.
Často přemýšlíme nad tím, jak se chovat k druhým, jak jim porozumět, jak jim vyjít vstříc a jak si udržet dobré vztahy.
Ale co náš vztah k sobě samotným?
Dokážeme stejně dobře naslouchat také vlastním potřebám? Vnímáme své emoce, intuici a hranice? Poznáme, kdy nám něco dělá dobře a kdy už nám určitá situace nebo vztah bere více energie, než jsme ochotni nebo schopni dávat?
Právě vztah k sobě samotným je jedním z témat, kterému bychom měli věnovata pozornost.
Emoce nám pomáhají porozumět sobě
Emoce jsou přirozenou součástí našeho života. Prožíváme radost, vděčnost, lásku, ale také smutek, strach, zklamání, vztek nebo nejistotu.
Někdy je dokážeme pojmenovat a pochopit, jindy se v nich sami ztrácíme. Můžeme je potlačovat, přehlížet nebo se snažit působit tak, jako by se nic nedělo.
Jenže naše pocity mají svůj význam.
Mohou nám ukazovat, co je pro nás důležité, co nám chybí, co nás zraňuje nebo kde se necítíme dobře. Když jim věnujeme pozornost, můžeme lépe porozumět vlastním reakcím i tomu, co v životě potřebujeme.
Nejde o to, aby nás každá emoce ovládala. Spíš jde o to, abychom se ji naučili vnímat a porozumět jí.
Intuice a schopnost naslouchat sami sobě
Určitě znáš situaci, kdy máš z něčeho zvláštní pocit. Nedokážeš ho hned vysvětlit, nemáš pro něj konkrétní důvod, ale přesto vnímáš, že ti něco nesedí.
Právě tak někdy promlouvá naše intuice.
V každodenním shonu ji ale nemusíme vůbec slyšet. Jsme zahlcení informacemi, názory ostatních, povinnostmi a očekáváními. Často hledáme odpovědi všude kolem sebe, místo abychom si dopřáli chvíli a zaposlouchali se také do vlasních pocitů.
Intuice samozřejmě nenahrazuje rozum ani ověřování skutečnosti. Může nám ale pomoci si všimnout toho, co v nás nějakým způsobem rezonuje a čemu bychom měli věnovat pozornost.
Hranice jsou důležité pro nás i pro druhé
Umět říct ne. Přiznat, že něco nechceme nebo nemůžeme. Vyjádřit, co nám není příjemné.
Pro někoho jsou to naprosto přirozené věci, pro jiného může být velmi těžké vůbec si připustit, že má právo své hranice nastavit.
Někdy se bojíme, že druhé zklameme. Nechceme vyvolat konflikt, přijít o vztah nebo působit sobecky. A tak raději ustoupíme, přizpůsobíme se a uděláme něco, co vlastně dělat nechceme.
Jenže dlouhodobé přehlížení vlastních potřeb se může postupně proměnit v únavu, napětí, flustraci a nespokojenost.
Zdravé hranice nejsou o tom, že druhé odmítáme. Jsou o respektru k sobě i k nim.
Stejně jako máme právo říct, co je nám příjemné a co už ne, měli bychom respektovat také hranice ostatních lidí.
Vděčnost a vzájemnost ve vztazích
Vztahy nejsou jen o tom, co od druhých dostáváme, ale také o tom, co do nich sami vkládáme.
Pozornost, čas, zájem, naslouchání, pomoc nebo obyčejná zpráva mohou mít někdy větší hodnotu než velká gesta.
Vděčnost nám pomáhá všímat si toho, co v životě máme a čeho si možná v každodenním shonu nevážíme tak, jak bychom mohli.
Vzájemnost zase připomíná, že vztah by neměl být dlouhodobě postavený jen na úsilí jednoho člověka.
Nemusíme počítat ani očekávat, že nám někdo bude každou laskavost vracet. Je ale důležité vnímat, zda je v našich vztazích prostor pro obě strany. Zda se můžeme opřít také o druhé, zda nás zajímají jejich potřeby a zda je zajímáme i my.
Vztahy, ve kterých můžeme být sami sebou, mluvit otevřeně a cítit respekt, jsou pro náš život důležité.
Umět poznat, co nám dělá dobře
Někdy je potřeba se na chvíli zastavit a položit si několik jednoduchých otázek:
❓Jak se cítím v přítomnosti lidí, se kterými trávím čas?
❓Mohu být sama sebou, nebo se neustále přizpůsobuji?
❓Umím říct, co potřebuji a co mi není příjemné?
❓Dávám druhým tolik prostoru, že zapomínám na vlastní potřeby?
❓Které vztahy mi přinášejí radost, klid a pocit vzájemnosti?
❓Co bych chtěl ve svém životě změnit?
Nemusíme mít na všechny otázky okamžitou odpověď. Už samotné zamyšlení nám ale může pomoct lépe porozumět tomu, jak žijeme a jaké vztahy kolem sebe vytváříme.
Péče o sebe není sobectví
O sebe bychom měli pečovat stejně přirozeně, jako se snažíme starat o lidi, na kterých nám záleží.
Péče o sebe není jen o odpočinku, zdravém životním stylu nebo chvílích, které si dopřejeme ve volném čase.
Je také o tom, jak se sebou zacházíme, jak mluvíme sami k sobě, jak vnímáme své emoce, jak nastavujeme hranice a jak dokážeme reagovat na vlastní potřeby.
Když se dlouhodobě přehlížíme, může se to projevit na našem těle, psychice i vztazích.
Proto je důležité věnovat pozornost také psychohygieně. Učit se rozpoznávat přetížení, pracovat se stresem a hledat způsoby, které nám pomáhají zvládat každodenní situace.
Psychohygienický balíček první pomoci - jedna z cest jak začít
Právě proto jsem vytvořila svůj kurz Psychohygienický balíček první pomoci.
Připravila jsem v něm čtyři moduly, ve kterých se věnuji rozpoznávání stresu a příznaků přetížení, dechovým technikám, práci s myšlenkami, přestávkami a hranicím.
Součástí jsou také pracovní listy a vedená meditace. Všechno jsem připravovala tak, aby sis jednotlivé poznatky mohla postupně osvojit a vracet se k nim i v běžném životě.
Kurz není o tom, že musíme všechno zvládat dokonale. Je jednou z možností, jak se naučit lépe vnímat sebe, své potřeby a pracovat se stresem dřív, než nás úplně pohltí.
Pokud cítíš, že by ti takový prostor mohl být užitečný, více informací najdeš na mé úvodní stránce www.michaelamoslerova.cz Odkaz k přímé objednávce je zde.
A co ty?
Jaký vztah máš sama k sobě? Umíš vnímat své emoce, důvěřovat intuici, nastavit hranice a přijímat také péči a pozornost od druhých?
A co je pro tebe ve vztazích nejdůležitější - důvěra, respekt, vděčnost, vzájemnost, nebo možnost být jednoduše sama sebou?
Vztah k sobě i k druhým je něco, o co můžeme pečovat každý den.
S láskou, Michaela
