Co mi pomáhá, když je toho moc? A proč jsem vytvořila Psychohygienický balíček první pomoci
26.10.2026
Jsou dny, kdy toho máme tolik, že nevíme, co řešit dřív.
Jedna povinnost střídá druhou. Do toho přicházejí zprávy, telefonáty, požadavky okolí a vlastní myšlenky… Snažíme se nezapomenout na nic důležitého a pokud možno všechno zvládnout včas. A někdy ani večer nadokážeme vypnout. Tělo možná už odpočívá, ale hlava pořád jede.
Někdy si říkáme, že potřebujeme dovolenou. Že se vyspíme a bude lépe. Někdy to opravdu pomůže. Jindy se ale po krátkém odpočinku vrátíme do stejného režimu a za několik dní jsme znovu unavení.
A tak si říkám: Co když potřebujeme nejen odpočinek, ale také se naučit jinak zacházet se stresem, vlastními myšlenkami a množstvím povinností?
Právě nad tím přemýšlím i při své práci v oblasti psychohygieny. A právě proto jsem vytvořila svůj Psychohygienický balíček první pomoci.
Když se snažíme zvládnout úplně všechno
Mnozí z nás jsou zvyklí být spolehliví. Když je potřeba něco zařídit, zařídíme to. Když někdo potřebuje pomoc, snažíme se vyjít vstříc. Když se objeví problém, hledáme řešení.
Ale já už teď dost vnímám, že si musíme dát pozor na to, aby se z toho nestalo pravidlo způsobu fungování, kde už pro naše vlastní potřeby nezbývá prostor.
A protože nechceme nikoho zklamat, přijímáme další úkoly, odpovídáme na zprávy, i když už cítíme, že bychom potřebovali chvíli klidu. Přeskakujeme mezi činnostmi a máme pocit, že musíme být stále k dispozici.
A když se konečně zastavíme, hlavou nám běží seznam všeho, co je ještě potřeba… V takové chvíli můžu být těžké vůbec rozpoznat, co nám vlastně nejvíc bere energii.
Je to množství práce? Neustálé přepínání mezi úkoly? Nedostatek přestávek? Nebo také pocit, že všechno musíme zvládnout sami?
Někdy nám pomůže už jen to, že si tyhle věci začneme uvědomovat. Začneme si uvědomovat, jak fungujeme, ale také a to hlavně, začneme hledat možnosti změny.
Proč někdy nestačí jen odpočívat
Odpočinek je důležitý. Potřebujeme spánek, volný čas a chvíle, kdy nemusíme vůbec nic. Ale pokud se vrátíme po takovémto odpočinku do stejného tempa, přijímáme další povinnosti a nemáme prostor na pauzy, může se přetížení postupně začít vracet.
Představ si například člověka, který celý den pracuje, odpovídá na zprávy, řeší několik věcí najedou a snaží se být dostupný všem, kdo něco potřebuje.
Večer si sedne na gauč, ale pořád kontroluje telefon a přemýšlí, co musí udělat další den. Fyzicky možná odpočívá, ale jeho pozornost zůstává u povinností.
V takové chvíli může pomoci nejen volný večer, ale také změna některých návyků. Například jasnější hranice mezi prací a volnem, pravidelné přestávky nebo způsob, jak si uspořádat myšlenky, aby nám neběžely hlavou všechny najednou.
A někdy je potřeba podívat se na situaci hlouběji. Pokud je zdrojem stresu dlouhodobě neúnosná práce, náročné vztahy nebo zdravotní potíže, samotné dechové cvičení příčinu neodstraní. Může ale pomoci zvládnout danou chvíli, zatímco hledáme další řešení.
Co můžeme udělat ve chvíli, kdy už je toho moc?
Zkusme začít jedním malým krokem.
1. Zastavit se dřív, než automaticky pokračujeme
Když máme pocit, že musíme všechno zvládnout okamžitě, často reagujeme bez přemýšlení. Pokračujeme v práci, odpovídáme na další požadavky a snažíme se dohnat všechno, co jsme nestihli.
Krátké zastavení nám může dát prostor všimnout si, co se právě děje.
Můžeme si položit otázky: Co teď řeším? Co je opravdu naléhavé? Musím to udělat právě teď, nebo to může počkat?
Určitě nejde o to, abychom všechno odložili. Spíš jde o to, že tou chvílí získáme možnost se rozhodnout vědoměji.
2. Věnovat pozornost dechu
Když jsme ve stresu, tak aniž bychom si toho všimli, můžeme začít dýchat rychleji a mělčeji.
Někdy pomůže, když na chvíli přerušíme činnost a zaměříme pozornost na přirozený dech. Nemusíme se nutit dýchat nějak dokonale ani se nutit do dlouhých nádechů.
Můžeme si jen všimnout, jak právě teď dýcháme, uvolnit ramena a dopřát si několik klidných dechových cyklů.
Pokud nám soustředění na dech není příjemné, můžeme místo toho zaměřit pozornost na okolí nebo na pevnou oporu pod nohama.
3. Udělat si pořádek v myšlenkách
Když máme v hlavě příliš mnoho úkolů, myšlenek, získáme pocit, že musíme myslet na všechno současně. Alespoň já to tak cítila.
Co pomůže? Vypsat si, co nás zaměstnává a rozdělit si jednotlivé věci podle toho, co potřebujeme řešit teď, co může počkat a co nemáme plně pod kontrolou.
Tím se sami tyto úkoly nevyřeší, ale nemusíme se snažit držet v hlavě každý z nich zároveň.
4. Dopřát si přestávku bez výčitek
Někdy odkládáme odpočinek jen proto, že máme pocit, že musíme mít všechno hotové, splněné, připravené… Práce a povinnosti většinou pokračují stále dál a právě proto má smysl hledat si během dne malé přestávky, místo abychom čekali na ideální okamžik, až …
Může to být krátká procházka, chvíle bez telefonu, klidná káva nebo několik minut, kdy se věnujeme jen jedné činnosti.
Každému nepomůže totéž. Důležité je hledat to, co odpovídá našim potřebám a možnostem.
5. Všímat si vlastních hranic
Přetížení někdy nevzniká jen z množství práce, ale také z toho, kolik věcí přijímáme a bereme na sebe.
Někdy tak automaticky souhlasíme, protože nechceme druhé zklamat. Někdy máme pocit, že když něco neuděláme sami, nebude to hotové a v pořádu. A nebo si jednoduše neumíme říct o pomoc.
Když se učíme nastavovat si hranice, neznamená to, že přestaneme pomáhat ostatním. Ale je potřeba dát si pozor a brát vážně vlastní čas, energii a možnosti.
A někdy může být nejdůležitějším krokem obyčejné: “Teď to nezvládnu. Potřebuju to odložit.”
Proč jsem vytvořila Psychohygienický balíček první pomoci
Když jsem připravovala svůj Psychohygienický balíček první pomoci, chtěla jsem vytvořit praktický materiál pro lidi, kteří se chtějí naučit lépe zvládat stres a každodenní přetížení.
Nechtěla jsem zůstat jen u obecných doporučení, že máme zpomalit, odpočívat a více se o sebe starat. Chtěla jsem jednotlivé postupy zpracovat tak, aby si je člověk mohl vyzkoušet a vracet se k nim i po skončení kurzu.
Připravila jsem právě proto online kurz, který propojuje vysvětlení, praktické techniky, pracovní listy a vedenou meditaci.
V kurzu se věnuji těmto oblastem:
🧘🏻♀️Stres a jeho projevy - jak rozpoznat, že už toho na nás může být opravdu příliš
🧘🏻♀️Technika STOP a další dechové techniky - jak si vytvořit krátkou pauzu mezi podnětem a reakcí
🧘🏻♀️Práce s myšlekami a přestávkami - jak si uspořádat to, co nás zaměstnává, a nezůstat neustále v režimu výkonu
🧘🏻♀️Hranice a návrat k běžnému fungování - jak lépe vnímat vlastní možnosti a hledat udržitelnější způsob fungování
Součástí kurzu jsou také pracovní listy, které pomáhají jednotlivé kroky promyslet a převést do každodenního života.
Kurz má přibližně 38 minut a je určený k tomu, aby sis ho mohla projít vlastním tempem. Nemusíš si na něj vyhradit celý den ani ho nemusíš zvládnout na jednou.
Není to zázračné řešení všech problémů ani náhrada odborné pomoci, pokud jí potřebuješ. Je to praktický soubor nástrojů, které ti mohou pomoci lépe porozumět stresu a vyzkoušet si konkrétní postupy pro náročné chvíle.
Pokud se chceš o kurzu dozvědět více, podrobnosti najdeš tady (pokud chceš jít rovnou přímo na kurz, sjeď na úvodní stránce webu dolu) 👉🏻 www.michaelamoslerova.cz
Péče o sebe není sobectví
Čím dál víc si uvědomuji, že péče o sebe neznamená, že se budeme věnovat jen sami sobě nebo přestaneme pomáhat druhým. Pro mě to už znamená to, že jsme součástí vlastního života. Že si všimneme, když jsme unavení, že se naučíme na chvíli zastavit, zpomalit. Také že nebudeme přijímat každou další prosbu jen proto, že jsme zvyklý všechno zvládat a nikoho neodmítat.
A že si dovolíme hledat způsoby, které nám pomohou žít o něco lehčeji.
Ne vždycky se mám to podaří. Někdy se vrátíme ke starým návykům a až zpětně si uvědomíme, že jsme toho na sebe zase naložili příliš.
A to se stává a bude stávat všem, ano i mně… ale tím, že si toho začneme víc všímat, můžeme příště zareagovat jinak nebo se o to alespoň pokusit.
Stačí začít jednou malou přestávkou, jedním vědomým rozhodnutím nebo tím, že si konečně přiznáme, že už toho máme opravdu dost.
A pokud na to potřebujeme praktickou pomůcku, můžeme si ji dopřát. Protože nemusíme čekat, až nám dojdou síly, abychom se začali o sebe starat.
A otázka na tebe: Co pomáhá tobě, když už je toho moc? Možná právě tvoje zkušenost může být inspirací pro někoho dalšího.
S láskou Michaela